Výstroj a výzbroj

IMG_4359Naše výstroj a výzbroj odpovídá stavu Římské armády v druhé polovině prvního století našeho letopočtu.

Římská armáda byla v této době již zcela profesionální a od toho se odvíjela i výstroj a výzbroj jednotlivých vojáku – legionářů, kteří ve své době představovali nejlepší těžkou pěchotu světa.

Každý legionář byl oblečen do tuniky a na nohou měl známé sandály caligae, které se staly prakticky první ryze vojenskou botou.  V chladném počasí legionáři nosily tříčtvrteční kalhoty, ponožky, ovinky, rukavice a především teplý vlněný plášť. Stejně tak jako se stali caligae typyckým odznakem vojáka, stal se jim i velmi ceněný a zdobený legionářský opasek se závěsy.

Římští legionáři používali několik druhů ochrané zbroje. Především to byla kroužková, plátová a šupinová zbroj, kterou vojáci oblékali na prošívané vesty. Každý legionář byl rovněž vybaven ochranou přilbou. V boji se vojáci chránily velkými obdelníkovými štíty a pro boj používaly krátký římský meč Gladius, před jehož použitím na nepřítele odhodily dvojici oštěpů zvaných pillum. V případě nouze byl legionář vybaven ještě středně velkou dýkou pugio.

IMG_4349Legionáři se velmi úspěšně účastily bojů v celém tehdy známém světě a byly také schopnými staviteli. Vzhledem k tomu že se vojsko často přesouvalo z místa na místo bylo nutné zajistit zásobování a bezpečné táboření. I kvůli těmto požadavkům byla zavedena například i tzv. Mariova reforma. Odtud pochází výraz Mariovy muly, kterým byly označováni římští legionáři, jelikož ti krom svých osobních věcí na zavazadle neseném přez rameno nesli i část vybavení pochodového tábora, který stavěli každý den navečer.

Opevněný pochodový tábor se stal naprostým zákládem římského vojenského umění. Jak popisuje například historik a účastník židovského povstání Flavius Iosephus: „Jakmile římané vpadnou do země nepřátel, nepouštějí se dříve do bitvy, dokud si neopevní tábor“.